TŘÍDĚNÍ TEXTILU – KAM A JAK TŘÍDIT OBLEČENÍ A TEXTILNÍ ODPAD?

13. 10. 2024

TŘÍDĚNÍ TEXTILU – KAM A JAK TŘÍDIT OBLEČENÍ A TEXTILNÍ ODPAD?

Dnes je oblečení nepostradatelnou součástí našich životů a s rozmachem textilního průmyslu je právě oblečení typickým představitelem konzumního chování. Výroba textilu s sebou přináší značné negativní dopady na životní prostředí – patří mezi jeho největší znečišťovatele…

 

OBLEČENÍ A TEXTIL V ČÍSLECH

Dostupná data z roku 2017 uvádějí, že 10 % emisí skleníkových plynů na celém světě souvisí s výrobou oblečení a obuvi – v přepočtu je to více, než společně vyprodukují všechny mezinárodní lety a námořní doprava.
Podle výpočtů Evropské agentury pro životní prostředí (European Environment Agency – EEA) z téhož roku připadalo v souvislosti s nakupováním textilu v průměru 654 kg emisí CO2 na osobu ročně.

UHLÍKOVÁ STOPA – CO TO JE A MŮŽEME JI OVLIVNIT?

Odhady uvádějí, že výroba spojená s produkcí textilu stojí z 20 % za celosvětovým znečištěním vody. Děje se tak kvůli náročným zpracovatelským procesům a látkám používaným k barvení a konečné úpravě výrobků.
Ekologická stopa textilu v souvislosti s vodou je značná i proto, že dle údajů EEA z roku 2019 skončí v oceánu každý rok cca 0,5 milionu tun textilních mikrovláken, která se uvolní při praní.
To je celkem 35 % primárních plastových mikročástic vypuštěných do životního prostředí, které pocházejí z praní syntetických oděvů. Jedna dávka praní prádla s polyesterovými oděvy může uvolnit až 700 000 mikroplastových vláken, která putují vodou a mohou se tak dostat do potravního řetězce.

Z výše uvedených dat je jasné, že textilní průmysl představuje pro životní prostředí velký problém sám o sobě, natož pak, pokud je fast fashion pro mnoho z nás zcela běžnou součástí nákupů oděvů…

PROČ JE TEXTILNÍ PRŮMYSL PROBLEMATICKÝ?

Podle dostupných dat z roku 2020 byl textilní průmysl třetím největším znečišťovatelem vody a příčinou degradace používání půdy.

K výrobě textilu z přírodních vláken jsou potřeba suroviny – například bavlna, len či konopí se pěstují na obřích plochách namísto plodin k jídlu, umělá vlákna se získávají náročnými procesy při recyklaci plastového odpadu.

V rámci dílčích kroků se spotřebovává obrovské množství energie (pohonné hmoty, elektřina), ale také vody a nebezpečných a chemických látek – každý dílčí proces s sebou nese znečištění s negativním dopadem na životní prostředí.

Další zátěž pak představuje logistika – je potřeba dopravit primární suroviny (bavlna, len, konopí atd.), druhotné suroviny (například umělá plastová vlákna získaná recyklací plastového odpadu – polyester, polyamid, silon apod.), potřebné komponenty (knoflíky, zipy, cvoky atd.) ke zpracovatelům.
Zboží pak ještě čeká dlouhá cesta, než doputuje na pulty k zákazníkům. A nesmíme zapomínat ani na různé druhy obalů, které výrobky chrání před zničením…

Zátěž životního prostředí je s výrobou, distribucí a likvidací textilních produktů provázána v nemalé míře ve všech krocích od vzniku textilního produktu až po jeho likvidaci. 

JAKÉ JSOU MOŽNOSTI VYUŽITÍ TEXTILNÍHO ODPADU A NEPOTŘEBNÉHO TEXTILU V ČR?

U nás máme několik možností, jak naložit s nepotřebným textilem.

Nabízí se například: 

  •     Re-use textil: předání k dalšímu využití – zcela běžný je re-use přístup u dětského oblečení, kdy si ho předáváme v rámci rodiny či okruhu přátel a známých.
    Velmi populární jsou také secondhandy a čím dál běžnější jsou i re-use centra, která zřizují obce či různé iniciativy.
    Nepotřebné textilní výrobky uvítají také různé dobročinné spolky a charity, které textil převezmou na místech k tomu určených, dle potřeb „textilní odpad“ roztřídí a poskytnou potřebným.
  •     Kontejnery na textil: třídění oblečení a jiných textilních výrobků je možné do sběrných kontejnerů na textil v různých barvách – setkat se můžeme se žlutými, zelenými, modrými, oranžovými. Nejvíce z nás si ale zřejmě vybaví červené kontejnery na textil, běžné jsou i bílé kontejnery na textilní odpad.
    Cílem těchto sběrných kontejnerů na textil je umožnit třídění textilu. Tím napomůžeme jeho efektivní likvidaci.
    Se sběrnými nádobami na textil se lze setkat na veřejně přístupných místech v obcích, často se vyskytují také u obchodních center a větších obchodů či u sídel a poboček dotčených subjektů.
  •     Sběrné dvory: textilní odpad je obvykle možné odevzdat i v rámci sběrných dvorů.

CO JE ZAŘAZENO DO KATEGORIE TEXTILNÍHO ODPADU?

Nejedná se jen o oblečení, patří sem i boty, tašky, kabelky, batohy, šály a šátky, čepice a rukavice atd. Stejně tak se jedná o bytové textilie, například lůžkoviny (povlečení, potahy, deky), záclony a závěsy, ubrusy, utěrky, ručníky apod.

CO (NE)PATŘÍ DO KONTEJNERU NA TEXTIL?

Do sběrných nádob na textil můžeme třídit oblečení, ložní prádlo, do některých je možné třídit i obuv a plyšové hračky. Do kontejnerů na oblečení bychom vždy měli třídit čistý textil v zavázaných taškách či pytlích, usnadníme tak další manipulaci.

Naopak nepatří tam například peřiny, molitan či kožešiny.

CO SE DĚJE S VYTŘÍDĚNÝM TEXTILNÍM ODPADEM?

Další osud vytříděného textilu se odvíjí od jeho stavu a také od toho, kam jsme textil vytřídili – vyhodili.

Z hlediska materiálového využití může být textilní odpad rozřezán a použit například jako příměs v kartonech.
I díky moderním technologiím se neustále objevují nové způsoby recyklace textilu, a tak je dnes možné jeho využití jako druhotné suroviny například při výrobě koberců, izolací, čisticích textilií, nábytku, cihel atd.

Pokud textil vyhodíme do černých popelnic na směsný komunální odpad, pak může putovat do spalovny nebo na skládku odpadu – jako palivo má výhřevnost srovnatelnou s hnědým uhlím.
Jedná se ale o nejméně vhodný způsob využití odpadu, který by v mnoha případech bylo možné využít mnohem efektivněji s méně nepříznivým ekologickým dopadem.

Na závěr nutno dodat, že dle dostupných dat se na celém světě z vyřazených oděvů použije pouhé 1 % na výrobu nového oblečení.
Nadměrné nákupy oděvů, nedostatečně udržitelný přístup při výrobě textilních výrobků a neefektivní zpracování textilního odpadu jsou příčinou mnohých připravovaných změn v legislativě států EU.
Cílem je transformace textilního průmyslu v odvětví, které by díky změnám bylo v souladu s principy oběhového hospodářství. Součástí změn bude i větší transparentnost, díky které budou mít spotřebitelé o výrobcích relevantní údaje a budou se pak při nákupu zboží moci lépe rozhodovat.

I když se to nezdá, spotřebitel je hybnou silou a také je jen na něm, jak skončí odpad, který vyprodukuje. Třídění by proto mělo být ohleduplnou součástí našeho každodenního života.