SKLO – JEDEN Z NEJSTARŠÍCH OBALOVÝCH MATERIÁLŮ

16. 6. 2023

Sklo je báječný materiál – může posloužit jako obal, ale také udělat opravdovou parádu v podobě křišťálových lustrů, designových váz, skleniček nebo třeba skleněných bižuterních korálků.

Na úvod je podstatné říct, že jednou ze skvělých vlastností skla je možnost jeho v podstatě nekonečné recyklovatelnosti. Rozhodně bychom měli odpad ze skla vždy vytřídit.

Z ČEHO SE VYRÁBÍ SKLO?

Hlavní složkou potřebnou k výrobě skla je oxid křemičitý, který se získává tavením sklářského křemičitého písku s potašem (uhličitan draselný). Tato hmota se pak rychle ochlazuje, aby si nestihla vytvořit krystalickou mřížku.
Mezi důležité chemické a fyzikální vlastnosti skla patří jeho amorfnost (díky zmíněné absenci krystalické mřížky), křehkost, průsvitnost, ale také vysoká tvrdost. Přidáním rozmanitých příměsí do základu lze docílit nejrůznějších efektů a specifických vlastností skla.

RŮZNĚ BAREVNÉ SKLO ANEB KDE SE BEROU BARVY?

Sklo se nejčastěji barví příměsí kovů, oxidů nebo solí. Mezi nejznámější a nejpoužívanější patří mangan (ametystové zabarvení skla), kobalt (modrá), měď (může dodat jak červené zbarvení, tak tyrkysové), zlato (temně červené zabarvení) anebo stříbro (žlutá až sytě oranžová barva).

PO STOPÁCH NEJSTARŠÍHO SKLA

Archeologové předpokládají, že první typy skla byly vyrobeny v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě.
První sklo nebylo příliš čisté, používalo se na výrobu šperků, ozdob nebo dóziček na vonné esence.
Keramický pohár se skleněnou výzdobou egyptského faraona Thutmose III., který pochází z doby asi 1450 př. n. l., je první dochovaný skleněný předmět (tedy částečně skleněný).

OKNA HRAJÍCÍ VŠEMI BARVAMI

Od 12.–13. století se v evropských zemích rozvíjí a na popularitě získává technika vitráží.
Jde o zasklívání oken katedrál barevnými sklíčky zasazenými v olověných páscích s různými, nejčastěji figurálními motivy.
Ty nejznámější sakrální vitráže najdeme v chrámech, například v pařížské katedrále Notre-Dame, v katedrále v Chartres, v Remeši, ale krásné vitráže jsou i v naší katedrále sv. Víta na Pražském hradě, i když ty už jsou modernějšího rázu.

BENÁTSKÁ ZRCADLA

Evropskou velmocí skla se staly Benátky, kde se produkce soustředila na ostrově Murano. Tam se sklo vyrábí dodnes.
Slavná byla především „benátská zrcadla“ a přepychové sklo, které se z Benátek od 15. století vyváželo na evropské královské dvory.
Tehdy bylo sklo luxusním výrobkem – skleněná okna si mohla dovolit jen šlechta či bohaté měšťanstvo.

ZLATÉ ČESKÉ SKLENĚNÉ RUČIČKY

Ani v českých zemích se nezahálelo – se sklem nám to šlo výjimečně dobře, navíc jsme tu měli vhodné podmínky pro stavbu skláren.
Ty se začaly zakládat především v horských oblastech, protože tam bylo k dispozici dřevo potřebné na vytápění pecí, které tavily sklářské písky.
Známé jsou sklárny na Šumavě nebo v Krušných horách a už v 16. století se světem začíná šířit pojem „český křišťál“ pro zdejší prémiové výrobky.

VYUŽITÍ SKLA – POKROK NEZASTAVÍŠ…

Ve 20. století jde pokrok nezastavitelně dopředu a nové technologie se uplatňují snad ve všech oborech a to i ve sklářství.
Vznikají nové typy skla pro použití v nejrůznějších průmyslových oborech – obrazovky, optická skla – nebo ve stavebnictví – skleněná vata, drátosklo, pokovené sklo, pěnové sklo a další.

RECYKLACE

Vytříděné sklo se drtí na střepy a granulát – ten se následně rozváží do skláren, kde se přidává v určitém poměru do sklářských písků, ze kterých se vyrábějí nové produkty. Jde o skvělý způsob, jak šetřit primární zdroje. Sklo je navíc zdravotně nezávadné, a to platí i pro to recyklované.

 Sklo do koše nepatří! Dejte mu tříděním šanci na nový život!